Každý z nás v něco věří. To, v co nebo čemu věříme, se stává naší hodnotou a určuje naše jednání.  Proto často přemýšlím o tom, čemu věřím. Vzhledem k tomu, že naše společné hodnoty vytvářejí kulturu, ve které pak žiji nejen já, ale také lidi kolem mě, tak si je potřebuji ujasňovat, případně revidovat. Apoštol Pavel v listu Filipským k tomu píše toto:  „Jestliže je u vás trocha křesťanské snahy druhé těšit, mohu-li čekat trochu láskyplného povzbuzení, dostává-li se nám společně darů Ducha, je-li u vás trocha srdečné účasti, dovršte mou radost tím, že budete stejně smýšlet, že vás bude všechny pojit jedna láska, že budete svorní a jednomyslní. Nic nedělejte z hašteřivosti nebo touhy po prázdné slávě, ale pokora ať vás vede k tomu, že každý z vás bude druhého pokládat za lepšího, než je sám. Nikdo z vás ať nehledí jenom na vlastní prospěch, ale všichni se snažte i o to, abyste prospívali druhým. Mějte v sobě to smýšlení, jaké měl Kristus Ježíš“

To jak smýšlíme, jaké jsou hodnoty, ve které věříme, dělá naše rodiny, přátelství, sbory a organizace místem „Božího království“.  

Jednou ze silných hodnot Teen Challenge byla vždy vydanost. Díky vydanosti může být na různých místech naší republiky zapojeno do pomoci závislým mnoho dobrovolníků, ale také můžeme být pomocí v rozvoji práce v jiných zemích. Věříme také ve společenství. To, co tvoříme, je více než organizace zaměřená na cíl. Jako rodiny bydlíme s klienty ve středisku. Máme svoje byty, ale i tak kluky potkáváme 16 hodin denně, naše děti vyrůstají v prostředí středisek. Většinou mi lidé vyjadřují „soustrast“ s tím, že to musí být těžké. Jistě, má to své výzvy, ale těžké to není. Vytváříme společenství lidí, kteří jsou vzájemně spojeni láskou k lidem a Bohu. Věříme, že každý člověk se může změnit. Věříme Bohu. Věříme studentům v programu, věříme pracovníkům ve svých rolích, dáváme lidem prostor, aby rozvíjeli své osobní životy a nacházeli smysl pro svůj život. Vzájemně si projevujeme úctu, respekt a vděčnost, abychom nebyli v neustálém vnitřním napětí a naštvanosti z obav, co zas nedobrého na nás přijde. Díky úctě, respektu a vděčnosti jsme schopni vytvářet prostředí, ve kterém se každý cítí vítán. Hodnot, které považujeme za důležité, je mnoho, patří mezi ně otevřenost, pohostinnost, laskavost, čestnost, ale také zvídavost, flexibilita, spolupráce, radost, učenlivost.

Jistě bych nalezl další. Tím vším se snažím říct, že zaměření se na budování kultury Božího království má obrovský smysl. Definovat si v týmu hodnoty, pro které má smysl bojovat a pak hledat způsoby, jak je žít, je důležité. Ovlivní to, jak velké a zdravé bude dílo, na kterém se podílíme.